Je možné žít v soukromém domě bez muže?

Proč si myslíte, že dům na vesnici nemá žádné výhody?
Moji rodiče měli daču vedle malého města v docházkové vzdálenosti od supermarketů s potravinami. Přitom poblíž byly lesy, rybníky, řeka, moc krásná místa.
Nikdy jsme neměli auto a nebyly žádné nepříjemnosti.
Toto je místo, které chci pro svůj domov.

Bydlím v Moskevské oblasti. Bohužel je to v bytě, ale v našem městě máme spoustu soukromých domů, to znamená, že jsou tam i domy s 5patrovou budovou hned vedle nich. V blízkosti jsou obchody, školy, polikliniky.
V mém městě jsou ceny dle mého názoru příliš vysoké (špatné životní prostředí, blízká skládka). A podobná města pravděpodobně existují. A nepotřebujete auto, vše je poblíž.

Není třeba uvažovat o vzdálených vesnicích. Pro svůj klid je lepší pořídit si psa.

S největší pravděpodobností jsem budoucí „žena bez manžela“ a bez ohledu na to, jak se obávají, že pro svobodnou ženu je velmi těžké mít dům, stále doufám, že se jednoho dne dostanu z panelového domu, kam budu moci. t dýchat.
Zůstanu u svého názoru – kdybych měl peníze, mohl bych si najmout lidi na úklid sněhu, drobné opravy atp.

odpověď
skrýt
Natala
[2936666040]
26. března 2021, 10:47
YulMikhalna

Bydlím v Moskevské oblasti. Bohužel je to v bytě, ale v našem městě máme spoustu soukromých domů, to znamená, že jsou tam i domy s 5patrovou budovou hned vedle nich. V blízkosti jsou obchody, školy, polikliniky.
V mém městě jsou ceny dle mého názoru příliš vysoké (špatné životní prostředí, blízká skládka). A podobná města pravděpodobně existují. A nepotřebujete auto, vše je poblíž.

Není třeba uvažovat o vzdálených vesnicích. Pro svůj klid je lepší pořídit si psa.

S největší pravděpodobností jsem budoucí „žena bez manžela“ a bez ohledu na to, jak se obávají, že pro svobodnou ženu je velmi těžké mít dům, stále doufám, že se jednoho dne dostanu z panelového domu, kam budu moci. t dýchat.
Zůstanu u svého názoru – kdybych měl peníze, mohl bych si najmout lidi na úklid sněhu, drobné opravy atp.

Ať se ti daří) Jsem dlouho rozvedený, ale když se naskytla možnost zabrat si ve městě pozemek a postavit dům, dlouho jsem nepřemýšlel a vzal to) základ je již nalitý, toto sezóně chci udělat podklad. Nevím, jestli to vyjde – ale musím se hýbat, sice pomalu, ale přesto mi i stavba dělá radost) Už si umím představit, jak chodím po svém domě) I když to nebude brzy – existuje nikdo nepomůže s financemi, vše je pouze s mým vlastním platem), ale je to možné Nenechte se uvěřit a nespěchejte – seženu peníze a najmu stavitele, aby dokončili nějakou etapu. Není to nejlepší varianta, ale v mém případě zatím jediná možná. A ani jsem nepřemýšlel o žádných obavách z toho, že strávím noc sám v domě – zdá se mi, že autor má zvýšenou úzkost nebo nějaké jiné psychické trauma, které se tímto způsobem projevuje.

Je možné žít v soukromém domě bez muže?

Dobrý den!
Vyvstala otázka ohledně vlastního bydlení. Vaše úspory stačí pouze na pokoj v hostelu nebo malém soukromém domě 15-25 km od města s nejjednodušší strukturou. Bydlení na ubytovně se dvěma dětmi je nějak neláká. Už to nejsou ty samé ubytovny z mládí mé matky, kde byli všichni přátelští, ze stejného podniku, zábavní a jednotní.

Už dlouho sním o vlastním bydlení. Okolí, se kterým jsem sdílel své plány, téměř unisono říká, že to nemůžu, nezvládám to, potřebuji chlapa atd. Ano, sama naprosto dobře chápu, že to nebude jednoduché, ale opravdu to nemůžu udělat pro sebe, pro své děti, pro jejich lepší život?

Prosím o radu, podporu, podělte se o své životní zkušenosti. Může žena bydlet sama v soukromém domě?

Máte dotaz na zahradu? Zeptejte se našich odborníků a zkušených zahradníků.
Zeptejte se
53 komentáře 9 děkuji za otázku přidat k oblíbeným 19463 zobrazení
Sdílet odkaz
Kopírovat odkaz
Autor otázky:
Irina 5. prosince 2015, 18:17
Poděkovat! Poděkoval jsi 74
Všechny odpovědi a komentáře (53)

• Přečtěte si všechny komentáře od začátku:
• 1
• 2

6 PROSINEC 2015, 15: 31

A také, zdá se mi, hodně záleží na povaze paní. Jeden kůň se zastaví ve cvalu. a druhý omdlí při pohledu na hříbě)))
Proto odpověď na otázku „Může žena žít sama v soukromém domě? nebudeme moci dát. Vše je velmi, velmi individuální!

6 PROSINEC 2015, 16: 00
Ona to dokáže.
6 PROSINEC 2015, 16: 38

Kromě rukou je tu i těžká mužská práce. Například skladování paliva na zimu, pokud není plynové topení. Ale nyní jsou tyto problémy vyřešeny. Už prodávají naštípané palivové dříví. A uhlí budete pomalu přemisťovat sami v kbelících. Není to tak těžké, pokud si nevytváříte spěch, svoz odpadu se také zjednodušil. Nyní ji pracovníci venkovských služeb odstraňují.
Ale jsou tu výhody. Vypěstujete si veškerou vlastní zeleninu, brambory a lesní plody, jablka. To bude výrazná úspora. Tyto peníze použijte na nákup paliva.
Problém je však jiný, vážnější než muž na pozemku či domě. To zahrnuje výuku dětí a hledání zaměstnání. Na vesnicích se zpravidla nepracuje. Kam mohou jít děti po škole do školy?

8 PROSINEC 2015, 16: 31
správně bylo poznamenáno, že pro mladou rodinu je hlavní zátěží na vesnici DĚTSKÉ PRÁCE A STUDIUM
8 PROSINEC 2015, 10: 52

Dobré odpoledne Všem moc děkujeme za podporu! Obavy a obavy samozřejmě stále přetrvávají, ale je čas pořídit si svůj vlastní koutek!
Mnozí mají pravdu, když říkají o správných rukou. Ruce nejsou nejšikovnější, nebo spíše ještě neschopné mnoha věcí, ale Moskva nebyla postavena hned. Naučil jsem se „opravovat“ zásuvky a instalovat nové faucety a vše ostatní přijde se zkušenostmi.
Více znepokojující je výchova dětí. Ve 2 vesnicích byly postaveny nové školy, ale je nějak děsivé přemístit dítě z města do venkova, zvlášť když si nejsem jistý učitelským sborem. Obstojí dítě v konkurenci absolventů městských škol? Svoz a odvoz dětí do školy a školky tedy budete muset nějak organizovat. Případně vlastním vozidlem.
Samozřejmě je tu ještě spousta zádrhelů (nemám rád slovo problém, i když je rozlousknete!), ale vše se dá vyřešit. Počkám na jaro a budu hledat SVŮJ domov.

8 PROSINEC 2015, 15: 09

Víte, studoval jsem ve městě a teď bydlím ve stejném městě, 7 km daleko. z Moskvy, zdálo by se. No a co? Naše školy jsou hnusné, stejně jako za mých časů nic neučili, tak teď je to stejné. Všichni rodiče a kamarádi si stěžují, ve školách se dějí nějaké nesmysly. Moje sestra v práci píše pro svou dcerku z druhé třídy fantastické reportáže a prezentace, ve kterých dítě nerozumí vůbec ničemu, ale prostě se učí nazpaměť a druhý den zapomene! A to je vše! A to ve třídách po 40 lidech, ve 2 směnách! A migranti ve vesnicích nemluví ani rusky, a přesto jsou v plném proudu! Nevím, jak je to ve vašem městě, ale naše školy jsou jakési bažiny. Ti, kteří to opravdu potřebují, vozí své děti do Moskvy nebo do placených soukromých škol.

8 PROSINEC 2015, 17: 00

No, je to tu nějak klidnější, je to zřejmě daleko od Moskvy))) Ural je stále)))
Moje dcera je také žákyní druhé třídy a dostává nejrůznější prezentace a eseje. Před rokem jsem řekl, že pomůžu, ale ať si hlavní práci udělá sama. Je to neohrabané, je to stupeň „C“, ale vryje se to do mozku.

8 PROSINEC 2015, 16: 34
Školy jsou si téměř rovné (ne-li nějaké gymnázia Blíž k maturitě, najměte si lektory a budete rádi).
13. července 2022, 12:50

Mám stejný problém. S manželem se rozvádím po 36 letech manželství. O stěhování do bytu vůbec neuvažuji, doslova vůbec. Hodně mé práce se dostalo do domu. To zahrnuje designový projekt, kočky a zahradu. Vysadila více než 120 keřů rostlin a rozmnožila mycelium. Jak to zradit, nechat být? Ve městě žijí děti a vnoučata. Nemohu žít bez země. Takže si myslím, mám ruce, mám příjem, jezdím 30 let. nevím, proč mám obavy. Celkově jsem byla vždy zodpovědná sama za sebe a můj manžel je takový hulvát. Odpusť mi, Pane.
Slyšel jsem přísloví, že když neopustíš staré, nezískáš nové.
Možná do mého života ještě vstoupí láska?! ❤️
Existují takové příběhy?!

10. srpna 2022, 18:42

neopouštěj svůj domov. Neodpouštěj si. Ale láska je taková, najde se jak v tajze, tak na severním pólu

8 PROSINEC 2015, 13: 29

• ljxf12 Chci vám napsat o venkovské škole v naší vesnici. můj nejstarší syn studoval na 4 školách, z toho na třech městských, ale pamatuje si studium na venkově a je připraven všem říct, že všechny znalosti, které si teď pamatuje a v klidu je aplikuje, získal v naší 9. ročníku na vesnici. zacházet s každým studentem, jako by byl jediný ve třídě! považujte se za učitele! na venkovských školách není mnoho žáků, máme třídy s jedním žákem a až 9))) škola je v soukromém domě, ředitel ráno navštěvuje líné žáky a přiveze je svým autem. po takovém výletě jednou nebude chuť přeskakovat)) a i když je učitelský sbor takový, jak píšete (slabý nebo o tom pochybujete), pak mě učitelé na těchto stránkách podpoří, všechny školy procházejí certifikací nebo akreditací, skládají zkoušky , a pokud jsou slabí a studenti ne, dokázali u zkoušek bodovat, jde o školu a pedagogický sbor? nikdo nedovolí, aby naše děti měly horší vzdělání než ve městě. a často ve městě je nemožné ho sehnat kvůli velkému počtu studentů ve třídě!

8 PROSINEC 2015, 14: 11

Špatně jsem to formuloval – jen neznám učitelský sbor. Byl nápad přemístit děti do venkovské školy a školky, ale byl to dodatečný nápad. A nyní, po vašem komentáři, se přikláním k názoru, že stojí za to se na to podívat blíže, zeptat se a zjistit lépe o školách samotných, o učitelích, mimoškolních programech atd.

8 PROSINEC 2015, 15: 12

ach, je to venkovská nebo městská školka, jaký je rozdíl pro dítě? Na vesnici budou k dítěti více pozorní, 100%, každý tam každého zná, pak se z toho nedostanete, když dítě schválně nastydne nebo tak.

8 PROSINEC 2015, 16: 38

Lektoři se správným přístupem budou trénovat vaše děti před promocí k přijetí. Ale můžete studovat špatně nebo dobře v jakékoli škole, ale není pravda, že v městské škole to bude lepší. Můj názor je studium lokálně.

8 PROSINEC 2015, 22: 26

S manželem jsme nejprve přišli do venkovské školy a mluvili jsme s ředitelem a ředitelkou. Byli jsme přinejmenším šokováni komunikací)) tolik laskavosti a účasti! přenesl dítě bez váhání!
asi se také budete muset jít podívat, jak probíhá školení, kolik dětí je ve třídě, kam chodí absolventi školy, podívat se do tříd. dojem už bude vytvořen!

9 PROSINEC 2015, 00: 03

V naší obci máme úžasnou školku, rodiče dali na opravu administrativu, byla měněna okna, topení je z plynové kotelny a vše bylo dle návodu, vymalováno dle požadavku, položeno dle požadavku. Škola je vedlejší. Třídy nejsou velké. Učitelé jsou normální, mají zkušenosti a zkušenosti.

8 PROSINEC 2015, 14: 21

Omlouváme se, nevím, jak vás kontaktovat. ljxf12, opravdu nebuďte zaujatí vůči venkovským školám. Učitelé tam častěji pracují „od boha“ a atmosféra je vřelejší a dětem se více věnují, navíc nejen ve vyhrazených hodinách pro třídy.
Před 2 lety jsem se přestěhovala na vesnici, syn byl v posledním ročníku, takže školu neměnili, vystudoval městskou. ale upřímně, ve znalostech není rozdíl. A můžu říct z recenzí, jak od dětí, tak od kamarádů studentů, kteří se nyní učí se synem ve 2. ročníku.
Podívejte se blíže, vyzkoušejte. A pro děti bude snazší se začlenit do venkovského života. Jinak budou muset být roztrhány mezi městem a vesnicí. což také není dobré. Hodně štěstí. A nebojte se. VŠECHNO ti vyjde))

8 PROSINEC 2015, 14: 54

Pokud máte touhu a sebevědomí, pak existují pouze výhody. Hlavní je, že děti budou vedle vás při každodenních činnostech a pod dohledem. Otevřel jsem dveře a dítě se procházelo po dvoře, tohle není město, kde nemůžete nechat dítě jít samotné. Pro děti bude velkou radostí, když budou mít v domě malý pokoj. Na dvoře je spousta možností pro dětské fantazie a hry. Ano, a stanou se vašimi pomocníky, děti se vždy snaží kopírovat dospělé a pomohou na zahradě.

8 PROSINEC 2015, 17: 16

To je také pravda. Naši vesničané ve městě jsou obecně v depresi kvůli dlouhé nepřítomnosti dače nebo vesnice

8 PROSINEC 2015, 17: 52
Ano, nejen tebe))) už týden mě bolí miminko, mami, chci na daču.
8 PROSINEC 2015, 15: 32

Vystudoval jsem nejlepší školu ve městě, vyhrál městské olympiády v chemii. Ale překvapily mě stejné znalosti z chemie od spolužáka, který studoval na škole v umírající vesnici, kde nebyla asfaltka. Touha by byla a nyní může pomoci internet.

8 PROSINEC 2015, 15: 36

O venkovských školkách. Učitel, který hlídal mého syna od dvou let až do školy a teď se mě ptá, když se potkáme na ulici: „Jak se daří vašemu Rustamovi? Tomuto Rustamovi je dnes 45 let! To jsou učitelé na vesnicích. Nízká poklona jim!

8 PROSINEC 2015, 17: 04

Stejně to budeš muset vzdát – nedáš výpověď ((Z 10 nejbližších vesnic mají JZD nebo státní statky jen 4, nevím jak to správně udělat. 3 podniky tvořící město živí a zajistit práci jak pro město, tak pro okolí

8 PROSINEC 2015, 17: 23

Přestěhoval jsem se do vesnice vzdálené 23 km. z města. S manželem pracujeme ve městě. Můj syn studuje ve městě. Každý den jezdíme tam a zpět. Po dvou letech jsme si zvykli. Nevidím vůbec žádné problémy.

8 PROSINEC 2015, 17: 31

90 % naší populace jezdí za prací do Moskvy, v regionu není kde pracovat. 4 hodiny na cestě, zácpy nebo MHD, to samé. Nevadí, jezdíme celý život.

20 Leden 2022, 05: 24

Marishko, zajímalo by mě to samé, možná odpoví Irina, je to pro mě velmi důležité, nevím, jestli to zvládnu sama, ale vracet se do města se mi moc nechce ((

20 Leden 2022, 06: 17
Marishko, sto let je nádherný věk
20 Leden 2022, 09: 48

Natsha, už jsem nejednou psal, že do března 2020 (tehdy jí bylo 2 let) žila ve svém domě sama od roku 90 po smrti mého otce. Nemohli jsme ji přesvědčit, aby změnila dům na byt. Do roku 1992 sama zapalovala v kamnech, házela uhlí do uhelného topeniště (pak instalovali plyn), v zimě odklízela sníh ze dvora, kdyby nemohla přijít vnoučata uklidit. O zahradu se starala sama ( ačkoli můj syn pro ni na jaře oral zahradu). Šel jsem do další ulice pro vodu, protože. naše kolona na dlouhou dobu zemřela. Potom přinesli vodu do domu. Samozřejmě, že buď někoho najali na opravu, nebo, pokud něco uměla vnoučata sama, udělali to. V lednu 2016 měla masivní infarkt, podstoupila stentování a my jsme ji přijali. Nejprve byla s mým bratrem a od března 2020 žije se mnou. Předtím jsem měl dvakrát mrtvici. Ale vše se vyřešilo a ona se rychle vrátila do svého domu. Žena tedy může žít sama v soukromém domě, ale raději. aby byl dům stále více či méně pohodlný. Naštěstí je nyní mnoho vesnic zásobováno plynem. Zdraví zde není to poslední. Svého času jsme s manželem (druhým) také chtěli prodat byt a daču a koupit dům. Ale můj přítel mě odradil. Řekla mi, abych přemýšlel o tom, jestli bych tam mohl žít, kdybych zůstal sám se svým špatným zdravím. A teď jsem jí za tuto radu vděčný. Protože skutečně i při úplném zlepšení je nepravděpodobné, že bych měl dost na dlouhou dobu. Děti by samozřejmě pomohly. Jenže. Mají vlastní rodiny a dost starostí. A netahal bych je donekonečna z druhého konce města (jako to dělala moje matka)!

20 Leden 2022, 12: 02

Dobré odpoledne) Můj bože, jak dávno jsem položil svou poněkud naivní otázku.
Konečně jsem koupil svůj dům a jsem v něm docela spokojený)))
V roce 2017 pro mě byla nalezena výhodná volba. Jaký to byl vrak (((spadlá střecha, propadlý roh, staré zkosené rámy, zřícená kamna, zápach staré neobydlené budovy a 8 akrů plevele o šířce 2 metry.
Mezi aktiva patřil mateřský kapitál, 2 ruce a touha bydlet ve svém koutě. Závazek je 2 malé děti, ženské ruce nejsou ničeho schopné, skromný plat.
Ve skutečnosti jsem to vážil velmi dlouho a neodvážil se udělat tento krok. Ale mám rys bezohledného dobrodružství, vrhám se po hlavě do bazénu a jsem nenáročný na životní podmínky. V době koupě jsem byl připraven vykopat si zemlánek někde na kraji města a bydlet v něm.
A tak jsem se v létě 2017 stal šťastným majitelem VLASTNÍHO DOMU na jednom a půl patře v dvoubytovém domě postaveném v roce 1932 o 33 metrech čtverečních.
Dům byl původně postaven pro velkou rodinu, ale postupem času byl rozdělen na dva byty. Dokonce mám velmi starou domácí knihu. Nyní si to pečlivě schovávám, i když to není moje rodina, ale je to jako rodokmen – můžete vidět, kdo se narodil, oženil a zemřel.
V domě se hned po koupi nedalo bydlet, zejména s dětmi, a tak bylo stěhování odloženo o další rok. Během této doby byla opravena střecha a vyměněna okna za zdvojená. Byla provedena nová elektroinstalace a zavedena voda. To je vše, na co jsem mohl získat prostředky.
Na jaře 2018 jsem začal se zastavováním pozemku a na konci sezóny zůstala moje malá rodina na zimu ve svém domě.
Popsat ty 3 roky, co tu žijeme velmi dlouho, stačí na příběh. Proto shrnu: moje „bouda“ se proměnila v polopohodlnou „boudu“.
Je těžké dělat nějakou práci fyzicky, někdy s vypětím všech sil, rozmazávat si sople a slzy po celém obličeji. Nyní jsou děti větší (dceři je 14, synovi 7) a můžu vám říct, že je to mnohem jednodušší. Loni mi ti dva postavili kůlnu)))
Je to finančně náročné, velmi. S mým skromným platem je i nákup za 2-3 tisíce plánován hodně dopředu. A vzhledem k nákladům na materiál a nástroje postupuje veškeré mé zlepšování velmi pomalu.
Je zde velký nedostatek znalostí a dovedností. Znalosti mužů, které jsou vlastní přírodě nebo tak něco. Byly situace, kdy můj sedmiletý dával za chodu rady, jak řešit problémy, které mi měsíce unikaly. A jaké štěstí máme všichni, že žijeme ve věku internetu)))
Ale přes všechny potíže jsem rád, že žiju ve svém malém domku a nevyměnil bych ho za byt za nic))
Před námi je milion plánů, dej Bůh více zdraví, času a financí na všechno))))

20 Leden 2022, 12: 20

Jak úžasné. že všechno klaplo.
Bůh vám žehnej zdravím, trpělivostí a hodně štěstí!
Můj syn byl v 1. třídě, když můj táta zemřel, jeho dědeček a matka zůstali sami na soukromém domě. Když jí tedy přišel pomoci na zahradu, přišli se na tento malý zázrak podívat všichni sousedé! Říkali mu rolník. Babičce vždy radil, jak něco správně udělat, protože. učili to jeho dědové.