Pomozte určit, co způsobuje onemocnění vrby

Tato onemocnění se obvykle objevují v druhé polovině léta. Při vysokém stupni poškození se snižuje asimilace v listech, ty zasychají a předčasně opadávají. Patogeny v zimě přežívají na spadaném listí.

Prášková plíseň způsobené padlím Uncinula (= Erysiphe) adunca a Phyllactinia guttata. V červenci se na listech objevuje bílý práškový povlak, který se skládá z mycelia (mycelia) a konidiové sporulace patogenů. Při infekci prvním patogenem se plak vyvíjí hlavně na horní straně listových čepelí, zatímco s druhým – pouze na spodní straně.

Konidie se v létě tvoří každých 10–14 dní, šíří se vzdušnými proudy a provádějí masivní reinfekce mladých listů. Kolem konce července se na podhoubí tvoří plodnice hub – kleistothecia, které vypadají jako drobné, zpočátku žluté, později hnědé nebo černé tečky, umístěné roztroušeně nebo ve skupinách. Cleistothecia přezimují na půdě nebo na spadaných, napadených listech. Na jaře vaky, které v nich dozrávají, uvolňují vaky, které provádějí primární infekci mladých listů. Rozvoji onemocnění napomáhá teplé počasí a dobré osvětlení.

Rust je způsobena rzími rodu Melampsora, které pro svůj vývoj vyžadují různé hostitelské rostliny. Vrba je hlavním hostitelem všech patogenů rzi. Mezihostitelskými rostlinami pro různé druhy hub jsou především druhy rybízu a modřínu. Během vývojového cyklu patogenů se tvoří několik forem sporulace, které plní různé funkce.

V létě se na spodní straně listů vyvíjejí urediniospory ve formě jasně žlutých nebo oranžových, vysoce práškovitých polštářků vyčnívajících z trhlin v epidermis. Při těžkém rozvoji onemocnění mohou sporulační polštářky téměř úplně pokrýt spodní povrch listů. Během léta se tvoří několik generací urediniospor, které infikují mladé listy. Koncem léta se na svrchní straně listových čepelí tvoří přezimovací stadium patogenů (teliosporace), které má vzhled četných žlutohnědých mírně vypouklých strupů, které při navlhčení silně bobtnají.

Na jaře následujícího roku se na opadaných postižených listech tvoří basidie ​​a bazidiospory, které infikují mezihostitelské rostliny. Začátkem léta se na obou stranách listů rybízu a na spodní straně jehličí modřínu objevují aecia – sporulace ve formě malých žlutých bublinek vyplněných žlutooranžovou práškovitou hmotou aeciospor. Snadno se šíří větrem a infikují vrbové listy. Aktivní rozvoj rzi podporuje vlhké a teplé počasí na jaře a v létě. Patogeny rzi jsou světlomilné, takže otevřená, dobře osvětlená místa jsou pro jejich vývoj nejpříznivější.

Hnědá skvrnitost listů (původcem je houba Marssonina salicicola) postihuje různé druhy vrb. První příznaky onemocnění se objevují začátkem července. Na horní straně listových čepelí se tvoří červenohnědé skvrny nepravidelného tvaru s neostrými okraji. Později se na skvrnách vyvine sporulace patogenu, která vypadá jako roztroušené malé ploché bělavé nebo nažloutlé polštářky.

hnědá skvrnitost listů způsobená houbou Monostichella salicis (= Gloeosporium salicis). Postihuje různé druhy vrb, nejčastěji však bílou (Salix alba) a cesmínu (S. acutifolia). Na začátku července se na horní straně listů objevují velmi malé, mírně vypouklé kulaté skvrny hnědé, tmavě hnědé nebo téměř černé barvy. Spory plísní se tvoří na skvrnách ve formě malých plochých světlých polštářků, jasně viditelných na tmavém pozadí.

Načernalá skvrnitost listů je způsobena houbou Pseudocercospora salicina (= Cercospora salicina) a postihuje různé druhy vrb. V druhé polovině léta se na obou stranách listů objevují načernalé skvrny nepravidelného tvaru. S těžkým rozvojem onemocnění se spojují četné skvrny, v důsledku čehož listy získávají charakteristickou špinavě černou barvu. Na obou stranách skvrn se tvoří sporulace patogenu ve formě malých tmavých drnů, které lze vidět pouze lupou.

Černá skvrnitost listů (původcem je houba Rhytisma salicinum) postihuje různé druhy vrb. V červenci se na obou stranách listů objevují zaoblené světlé skvrny o průměru 2 až 15 mm. V srpnu se na svrchní straně skvrn vytvářejí husté, kulaté, černé, konvexní a lesklé pleteně mycelia – stroma, dobře viditelné i z dálky. Na podzim se v nich tvoří sáčky s výtrusy, které dozrávají na jaře příštího roku. Zralé spory infikují listy.

Rozvoj skvrn podporuje vysoká vlhkost na jaře a v létě.

Scab (černání listů a výhonů) způsobuje houba Pollaccia saliciperda (= Fusicladium saliciperdum). Postihuje různé druhy vrb, zvláště silně pláče. Onemocnění se projevuje zčernáním mladých listů a výhonků. První známky poškození se objevují na jaře po odkvětu listů. Projevují se tvorbou na horní straně listových čepelí tmavého olivového, téměř černého, ​​špatně viditelného povlaku sestávajícího z mycelia a sporulace patogena.

Listy zčernají a odumírají. Z listů proniká podhoubí do výhonů, které také černají a odumírají. Během vegetačního období se tvoří několik generací spor, které infikují mladé listy. Nemocné výhonky ostře vystupují na pozadí zdravé zelené části koruny.

Vlhké počasí na jaře a v létě přispívá k intenzivnímu rozvoji strupovitosti. Nejaktivnější šíření choroby je pozorováno v první polovině vegetačního období, kdy dochází k velkému množství srážek a rychle se zvyšuje množství mladých listů náchylných k onemocnění. V zimě houba přetrvává jako mycelium v ​​napadených výhoncích a listech. Opakované poškozování vrby rok od roku vede k silnému oslabení a smrti rostlin.

Nemoci kmenů a větví

Kortikální nekróza, zpravidla ovlivňují rostlinu na pozadí předběžného oslabení způsobeného různými přírodními a antropogenními faktory. Zdrojem infekce jsou jednotlivé uschlé nemocné větve nebo celé rostliny. Nekrotické choroby urychlují proces sušení a vedou k poměrně rychlému odumírání mladých rostlin vrb.

Diplodinová nekróza kmenů a větví (původcem je houba Diplodina microsperma) postihuje různé druhy vrb, nejvíce však pláčovité formy. Známky poškození se objevují na jaře, v dubnu – květnu. Kůra nemocných kmenů a větví nejprve získá červenohnědou barvu, ale brzy odumře, ztmavne a stane se modrošedou. Zvláště dobře je to patrné na tenkých koncových výhonech bez listů, které ostře vystupují na zeleném pozadí zdravých větví.

Na kmenech a velkých větvích se tvoří oddělené plochy odumřelé kůry – lokální nekrózy, které jsou zřetelně ohraničené od zdravé kůry. Na tenčích větvích a výhonech kůra po obvodu rychle odumírá. Odumřelá kůra získává charakteristickou žlutočervenou barvu. Během tohoto období se v tloušťce kůry tvoří sporulace patogenu – konidiomy, které mají zpočátku vzhled malých černých tuberkul pokrytých epidermis. Jak se vyvíjejí, vyčnívají zpod epidermis se nažloutlými vrcholy.

Z konidiomů vycházejí v období vlhka zralé spory (konidie) ve formě šedavého propadu nebo polštářků. Konidie se šíří během vegetace především deštěm, méně často hmyzem a větrem. K infekci rostlin dochází, když spory pronikají do pletiv kmenů a větví různými ranami a trhlinami v kůře. Mycelium (mycelium) patogenu se šíří vysokou rychlostí v podélném směru, proto na kmenech a silných větvích má lokální nekróza tvar protáhlé stuhy.

Patogen přezimuje jako mycelium v ​​postižených kmenech a větvích. Může přezimovat i ve stadiu vačnatce (Cryptodiaporthe salicella), ale ten se tvoří jen zřídka. Za příznivých podmínek pro onemocnění vysychají nejnáchylnější druhy a formy vrb během 1–2 sezón. Oslabené rostliny jsou často kolonizovány stonkovým hmyzem, včetně olše kryptovaného (Cryptorrhynchidius lapathi L.), který urychluje úhyn rostlin.

Nekróza cytospor (cytosporóza) kmeny a větve. Původcem jsou houby z rodu Cytospora, ale největší parazitickou aktivitu má houba C. chrysosperma. Způsobuje hnědou cytosporu u různých druhů vrb. K napadení stromů dochází nejčastěji v květnu – červnu. Infekce proniká do rostlinného pletiva mechanickým poškozením, rakovinnými ranami, prasklinami na bázi větví a poškozením hmyzem.

Příznaky onemocnění se objevují v odumírání kůry. Na tenkých větvích a výhonech kůra po obvodu odumírá. Při poškození kosterních větví a kmenů se na kůře objevují oddělené (lokální) nekrotické oblasti různého tvaru, často ohraničené kalusovými hřebeny nebo prasklinami. Kůra nekrotických oblastí získává charakteristickou červenohnědou barvu.

V tloušťce odumřelé kůry se tvoří sporulace patogenů – pyknidie. V tomto případě je celý povrch postižené kůry pokryt četnými, hustě usazenými malými kuželovitými hlízami s tmavě šedými nebo téměř černými vrcholy. Vyčnívají z trhlin v kůře v podélných řadách nebo náhodně. Sporulace je patrná zejména na tenké a hladké kůře kmenů a větví.

Na jaře (duben-květen) při vysoké vlhkosti vystupují z pyknid na povrch kůry zralé spory patogenů a na vzduchu zamrzají ve formě kapek, tenkých bičíků nebo spirálek žluté, načervenalé, jasně červené, popř. oranžovo-zlatá barva. To je hlavní, charakteristický znak cytosporózy. Zralé spory se šíří hlavně deštěm, méně často hmyzem a větrem.

Onemocnění může postihnout i další druhy: jírovec, ailanthus (jasan čínský), ořešák, jabloň, moruše, topol, růže, maliník. To výrazně zvyšuje riziko cytosporózy. Důvody poklesu odolnosti stromů vůči cytosporóze a vzniku ohnisek choroby mohou být: nepříznivé povětrnostní podmínky, poškození chorobami, poškození hmyzem různých ekologických skupin; znečištění ovzduší a půdy průmyslovými emisemi; porušení technologie pro vytváření a péči o výsadby.

Zdrojem infekce jsou nemocné stromy, padlé nebo pořezané postižené, neočištěné větve a kůra. Cytosporóza vede k rychlému (často během jedné sezóny) vysychání sadebního materiálu.

Tuberkulózní nekróza větví (původcem je houba Tubercularia vulgaris). Postihuje různé druhy vrb a mnoho listnatých stromů a keřů, včetně javoru, jírovce, ailanthus, caragana, skalník, buk, dub, robinia, jeřáb a další. Houba se často vyskytuje jako saprotrof na uschlých kmenech a větvích, ale často se usadí na oslabených, ale životaschopných rostlinách.

V tloušťce postiženého kortexu se tvoří sporulace patogena – stroma, které vypadá jako zaoblené polštářky o průměru 0,5–2 a výšce až 1,5 mm. Zpočátku jsou hladké, načervenalé nebo jasně růžové, později zrnité a získávají cihlově červenou nebo hnědou barvu. Stromy vyčnívající z trhlin v kortexu jsou uspořádány v podélných řadách nebo náhodně. Často zcela pokrývají postižené oblasti kmenů a větví.

T. vulgaris se často usazuje na vrbě postižené jinými chorobami, včetně nekrózy diplodinu a cytospor, a urychluje odumírání rostlin. Ke snížení škod způsobených nemocemi je nutné provést soubor opatření zaměřených na předcházení vzniku ohnisek a omezení jejich dalšího šíření. Velký význam má sledování stavu sadebního materiálu a výskytu chorob.

Je vhodné provádět dohled v obdobích, kdy se objevují charakteristické příznaky onemocnění. Známky nekrotických chorob se zjišťují na začátku vegetačního období, strupovitost – 10-14 dní po odkvětu listů a padlí, rez a skvrnitost listů – v červenci.

Vytváření optimálních podmínek pro růst a vývoj rostlin je činí odolnějšími vůči nekrotickým chorobám. Mechanické poškození kůry, přes kterou snadno pronikají patogeny, by nemělo být povoleno. Snížení úrovně poškození nekrózou je usnadněno včasným prořezáváním nemocných větví a čištěním scvrklých vzorků, které jsou zdrojem infekce. Pro omezení přísunu přezimující infekce, která způsobuje primární infekci listů, je nutné zlikvidovat spadané listí.

Při vysokém stupni poškození způsobujícího silné oslabení a vysychání sadebního materiálu je nutné aplikovat chemická ochranná opatření včetně eradikace a ochranného (preventivního) postřiku fungicidy. Eradikační ošetření se provádí za účelem zničení přezimující infekce a potlačení primární jarní infekce vrb strupovitostí, padlím, rzí a skvrnitostí.

Postřik lze provádět jak koncem podzimu, tak brzy na jaře. Ochranné postřiky zabraňují pronikání choroboplodných zárodků do rostlinného pletiva a zabraňují rozvoji chorob. Provádějí se během vegetačního období, v období hromadného šíření infekce.

Postřik listů proti padlí, rzi a skvrnitosti by měl začít, když se objeví první příznaky onemocnění. Jedno nebo dvě opakovaná ošetření se provádějí v intervalech 2–3 týdnů. K ochraně vrby před strupovitostí se první ošetření provádí ihned po odkvětu listů, druhé o 10–12 dní později.

Ochranný postřik proti nekróze cytospor a diplodinu se doporučuje provést koncem léta. Pokud toto ošetření nebylo provedeno, postřik by měl být proveden příští rok na jaře, v květnu.

K chemickému ošetření byste měli používat fungicidy schválené pro ochranu dřevin pro příslušný rok při důsledném dodržování předpisů pro jejich použití.

E. S. Sokolova, kandidátka zemědělských věd Vědy, docent, Katedra ekologie a ochrany lesa, Moskevská státní lesnická univerzita

• Sazenice ovocných stromů a keřů
• Jehličnaté stromy a keře
• Listnaté stromy a keře
• sazenice růží
• Trvalky
• Dekorativní keře
• Velké velikosti – prodej a výsadba