Mohou se listy rostlin při zalévání studenou vodou spálit?

Mnoho letních obyvatel věří, že zavlažování postřikovači během dne zanechává kapky čočky a údajně je skrz listy propaluje slunce. Tento názor je chybný. Pokud by se to skutečně stalo, pak by na zemi nebyly žádné rostliny, protože listy by po každém ranním nebo odpoledním dešti úplně spálily a na listech by zůstaly myriády kapek vody.

Totéž s hojností ranní rosy: a zde listy díky bohu zůstávají živé. Nikdy jsem například neviděl díry vypálené paprsky slunce na listech. Nikdo je nikdy neuvidí. Paprsky slunce dopadající na „kapky čočky“ nedosahují ohniska na listech. Odrážejí se od listů nebo jsou jimi absorbovány a po dešti jsou listy vždy čerstvé, umyté a zelené.

Kdy je nejlepší čas zalévat rostliny?

Všichni letní obyvatelé jistě slyšeli tuto radu: je lepší zalévat večer a dokonce i teplou vodou.

Ihned řeknu, že je směšné, navzdory jeho vysvětlení, že rostliny zažívají šok ze studené vody. Ve skutečnosti celý rostlinný svět Země pije studenou vodu, která stoupá kapilárami ze spodních vrstev zemské kůry. Velmi přesvědčivě se k tomu vyjadřuje můj kolega, spisovatel a popularizátor chytrého zahradničení B. Bublík, který mi z Ukrajiny poslal nový rukopis knihy „Mořské panny v zahradě“. Píše: „V přírodě rostliny nikdy nepoznaly jinou vodu, ale nezvyklá teplá voda v nich může skutečně způsobit šok. Z vody ze studny nás bolí zuby, ale pro rostliny je jejich vlastní, známá. Plyny se lépe rozpouštějí ve studené vodě. A každý, kdo vloží do chladničky neúplnou láhev perlivé vody, si toho může všimnout: chladicí voda nasává plyn ze vzduchu a láhev se zplošťuje! A mimochodem, rostliny získají lví podíl uhlíkové výživy absorbováním kyseliny uhličité – oxidu uhličitého rozpuštěného ve vodě – svými kořeny. Zalévání teplou vodou tedy narušuje to nejdůležitější – uhlíkovou výživu rostlin.“

Osvěžující zálivka kropením nezpůsobuje popáleniny.

A B. Bublík velmi správně píše, že „někdy prostě soucit vede k destruktivnímu zalévání. Když zahradník vidí, jak rostliny ve vyhřáté půdě trpí, popadne hadici a soucitně rostliny zalije. Zvlhčí půdu, stane se tepelně vodivou a voda vlastně prochází ke kořenům rostlin jako pára. Takže v horku v žádném případě nezalévat? Ne proč. Za svítání, když je půda i voda studená, vychutnejte si svůj soucit a nechte rostlinu, aby si to užívala. Jen nalijte vodu, nebuďte lakomí, zalévejte ji hojně, jinak to bude stačit jen na to, aby se půda smrtelně zahřála a ke kořenům se nedostane.“ A dále: „v horkém počasí s omezeným vodním zdrojem je lepší zalévat nikoli u kořene, ale mezi rostlinami. Potom to kapiláry přivádějí ke kořenům ne horké shora, ale chlazené zespodu.“

Večerní zalévání má ještě jednu nevýhodu: kvůli tomu se kolem rostlin udržuje vysoká vlhkost téměř půl dne, což přispívá k výskytu houbových chorob.

Při zalévání byste měli znát biologické vlastnosti rostlin. Okurky by se tedy měly denně zalévat, aby se zachránily před hořkostí. Naopak u rajčat je takové zalévání kontraindikováno. Jejich vodní kořeny musí dohánět vlhkost, která jde hluboko do letních hlubin. Pokud rajčata zaléváte, jejich kořeny jsou „líné“ růst hlouběji, „vytáhnout“ a budou neustále potřebovat zalévání.

Zelí potřebuje vydatnou zálivku. Slunečnice a sójové boby snesou delší období sucha bez velkého stresu. Brambory opravdu potřebují zalévat během fáze pučení a kvetení.