Buzulnik Osiris Fantasy: popis, pěstování na jihu, foto

Buzulnik ‚Osiris Fantasy‘ – staroegyptské fantazie v mé zahradě

Eh, buzulniku. Na jihu je to téměř nesplnitelný sen. Miluje chlad a neustálou vlhkost – kde je na jihu takový luxus :)) Ale zamiloval jsem se do této odrůdy natolik, že jsem dokonce připraven uspořádat „tanec s tamburínou“, abych zachoval tak atraktivního „muže“? na mé zahradě :)).

Seveřané, zpozorněte. doporučeno pro pěstování ve čtvrtém klimatickém pásmu. Kultura může tolerovat mrazy až do -30 stupňů. Na jihu je to bohužel složitější.

Zasadil jsem ji téměř do hlubokého stínu mezi dům a dospělý ořešák, na nízké místo, kde se občas hromadí voda ze střechy. Eh. Klíčové slovo je „někdy“. :)) Ale to nevadí, budu to zalévat častěji.

Kvete jako všechny buzulníky vysokými žlutooranžovými velkými květy, i když stopky mají zpočátku tmavě fialovou barvu. Fotky v květu ještě nemám (podívejte se, jak tato odrůda kvete na internetu), ale květy jsou druhotné plus. Pro mě je hlavní tvar a barva listů. Každý exemplář může dosáhnout 1,5-2,0 m na výšku a dosáhnout 50-80 cm v obvodu Velmi velké listy s dlouhými řízky. Podle informací o odrůdě dosahuje čepel listu 60 cm (. ).

Na mých fotkách jsou mladé listy, jsou ještě malé. Přední část je lesklá, tmavě zelená, zadní část je fialovo karmínová s malým okrajem. Přízemní část v zimě odumírá. Lehké mrazíky ale snáší dobře, listy nenamrzají.

Kořenový systém je povrchní a. píšou, že buzulník je agresivní. Ale to není na jihu, ale rád bych si tohoto brutálního agresora nechal ve své zemi :)). Obecně severní kraje, občas závidím :)).

Upřímně doporučuji zasadit tuto odrůdu buzulnik. Pokud se mi nepodaří udržet buzulníka ‚Osiris Fantasy‘, půjdu ho obdivovat do cizích zahrad na naše stránky :)).

Buzulnik není jen lopuch!

Kdysi dávno soused zasadil řadu bříz na jižní straně mého drátěného plotu v rozestupech metr od sebe. Můj pozemek je slunný, půda písčitá, takže mi to prvních pár let vůbec nevadilo. Naopak mladá bříza poskytla spásný krajkový stín, ve kterém bylo tak příjemné relaxovat v horkém odpoledni a po večerech poslouchat ptačí trylky. Ale jak roky plynuly, kvůli husté výsadbě se kudrnaté břízy, které se navzájem předbíhaly, hnaly vzhůru. A s hrůzou jsem si uvědomil, že tyhle krásky s bílým trupem ponořily dobrou polovinu mého pozemku do stínu.

Jednání se sousedem nikam nevedla. Ale jak se říká: „Všechno, co se dělá, je k lepšímu!“ Koneckonců, dříve pro mě přežili jen „uctívači slunce“, což znamená, že je čas spřátelit se s rostlinami odolnými vůči stínu. Možnost zpestřit si sbírku je pro zahradníka přirozeně radost. Ale nastal problém: všichni moji budoucí svěřenci potřebovali půdu, která absorbuje vlhkost a je bohatá na humus, a pod sousedskými „pumpami“ a dokonce i plevel odmítal růst na mém písku. Po přečtení slavného agronoma jsem začal farmařit. Postavila boky dlouhého, nepravidelně tvarovaného záhonu a dvěma lopatami vyhrabala skrovnou zeminu. Do vzniklého výkopu jsem naložil klády a prkna (zbylé z demontáže staré stodoly), větve, organické nečistoty, vrátil jsem vykopanou zeminu a celý tento „koláč“ jsem pokryl silnou vrstvou posekané trávy.

Abych byl spravedlivý, musím říct, že mi to trvalo něco málo přes rok plus další rok smrštění. A je to tady, dlouho očekávaný okamžik – stěhování do „nové budovy“. Prvními „nájemníky“ byli samozřejmě kapradiny (o jejich rozmanitosti jsem předtím neměl ani tušení). A pak jdeme na to: Rogersie, astilby, dicentry, všechny druhy hostas a další trvalky. Dříve nudný a nevyžádaný kout mé zahrady se rázem stal nejnavštěvovanějším. Ale něco mi chybělo, nějaká chuť. A před pěti lety mi někdo, koho jsem znal, řekl: „Vezmi si to, možná půjdeš ven!“ – podala mi jakousi maličkost s obrazně seříznutými, javorovými listy na tenkých dlouhých řapících. Její „nešťastník“ rostl na čestném slunném místě, ale každým dnem jeho listy uschly, zkroutily se a nabyly velmi žalostného vzhledu. Pravda, k večeru byl původní vzhled obnoven, ale dojem byl již zkažený. Uhodnete, o čem mluvíme? Samozřejmě to byl Prževalského buzulnik. Jakmile ke mně tento travnatý obr přišel, začal se proměňovat doslova před mýma očima. Listy byly větší a šťavnatější. Moc se mi líbilo, jak se na nich uprostřed léta objevily krásné bronzově hnědé fleky. A když vystřelil četné šípy svých květenství s elegantními žlutými květy, uvědomil jsem si, čím bych teď zaplnil prázdná místa svého stinného záhonu. Téhož léta se v mém domě usadily další dva druhy této velkolepé rostliny. Velmi mě uchvátila jeho stabilní dekorativnost od časného jara až do samotných mrazů. Mezi další přednosti patří mohutná a zároveň elegantní růžice listů a květní stonky jsou odolné a nevyžadují podpěry ani podvazky.

Druhy a odrůdy buzulniku

K dnešnímu dni je známo asi 150 druhů buzulniků. Tato bylinná trvalka z čeledi Asteraceae získala svůj latinský název Ligularia (Ligularia přeloženo jako „jazyk“) kvůli struktuře jeho květenství-košíků. Četné trubkovité květy jsou nenápadné, ale okrajové rákosí je velmi jasné: žluté, žlutooranžové, oranžové nebo červenooranžové.

Jedním z nejběžnějších druhů je buzulník zubatý (Ligularia dentata). Jeho silné listy jsou na okrajích zoubkované. Kvete v létě-podzim. Výška – asi 1 metr. Mezi nejvýznamnější zástupce tohoto druhu patří následující odrůdy:

„Othello“ („Othello“). Květy jsou oranžové. Listy jsou tmavě zelené s fialovým nádechem, jejich spodní strany jsou fialové.

Odrůda „Desdemona“ („Desdemona“) má krásné žlutooranžové květy. Listy jsou světle zelené s bronzovým nádechem nahoře a červenofialové vespod.

„Britt Marie Crawford“ kvete v červenci jasnými sedmikráskami na pozadí kulatých, lesklých, fialovo-čokoládových listů. Nemožná krása!

Buzulnik Przhevalsky (L. przewalskii) – rostlina vysoká 1,5 metru, kvete brzy, koncem června. Vrcholy květenství se mírně ohýbají. Tento druh je v našich zahradách velmi oblíbený.

Buzulnik úzkohlavý (L. stenocephala) má dosti silné stonky, vysoký vzrůst, trojúhelníkové listy s pilovitým okrajem. Nejznámější odrůda – „The Rocket“ („Ze Rocket“) byla získána křížením s B. Przhevalskym. Vylétá jako raketa do výšky 2,5 m. Na podzim se velké olistění této rostliny barví do vínově karmínové.

Následující druhy nejsou v našich zeměpisných šířkách příliš rozšířené, ale jejich přednosti stojí za zmínku: palmate buzulnik (palmát) (Ligularia x palmatiloba syn. L. x yushizoeana) se vyznačuje velmi vysokou zimní odolností. Květy Fischerova buzulníku (L. fischeri) se shromažďují v zajímavých hroznech a listy mají tvar srdce nebo kopí. Buzulnik Tangut (L. tangutica) se dobře vegetativně rozmnožuje podzemními stolony. Má krásné prolamované listy a spíše drobné květy. Buzulnik šedý nebo tenew (L. glauca) se vyskytuje ve volné přírodě na Sibiři a je velmi oblíbený mezi příznivci tradiční medicíny. Buzulnik Hessey (Ligularia x Hessei) ohromuje svými obrovskými listy namodralého odstínu.

Pokud se stanete fanouškem buzulniků, nezapomeňte věnovat pozornost následujícím odrůdám:

„Pandora“ („Pandora“) je miniaturní odrůda s výškou pouhých 35 cm. Jasně oranžové květy vypadají velmi výhodně na pozadí zubatých tmavě fialových listů.

„Granito“ („Granito“). Vyznačuje se nízkou výškou – 60 cm. Název byl dán z nějakého důvodu – na světle zelených listech se objevují jedinečné skvrny připomínající žulu.

„Zahradní konfety“ („Zahradní konfety“) – zajímavé malými cákanci krémových a růžových odstínů na světle zelených listech.

Je nemožné obejít řadu odrůd „Osiris“. Její zástupci jsou skladní a bez problémů se vejdou i do malé stinné zahrady. Listy odrůdy „Osiris Pistache“ zpočátku překvapí jasným pistáciovým odstínem s nerovnoměrně zbarvenými plochami. Jak list dozrává, barva se stává rovnoměrnější a listy zůstávají velmi malé, asi 10 cm v průměru.

Odrůdy „Osiris Fantaisie“ („Osiris Fantasy“) a „Osiris Cafe Noir“ („Osiris Cafe Noir“) jsou podobné ve tvaru listů, ale liší se barvou: „Cafe Noir“ má kávový odstín a „Fantaisie“ je tmavě zelená s kovovým nádechem. Kromě toho mají obě odrůdy podlouhlou listovou desku řezanou velkými zuby s vínovou spodní stranou.

Zajímavé odrůdy mohu vyjmenovávat poměrně dlouho. Mezi nimi je buzulnik pro každý vkus. Rád bych také poznamenal, že všechny buzulniky jsou vynikající medonosné rostliny a některé z nich mají tak příjemnou vůni, že během kvetení přitahují celé skupiny motýlů!

Buzulnik péče

Samozřejmě se podělím o své zkušenosti s péčí o tyto „ušlechtilé říhání“, jak je láskyplně nazývám. Skládá se pouze ze dvou krmení: na jaře přidávám nitroamofosfát, v druhé polovině léta – monofosfát draselný. Někdy si listy hýčkám postřikem mikroelementy. Nemusím se starat o zalévání, protože i nadále mulčuji posekanou trávou, zadržuje vlhkost a poskytuje další výživu a dokonce nás zachrání před plevelem. V pozdním podzimu jsem odřízl celou nadzemní část a umístil ji do oblasti kořenů a do středu keře nasypal hrst popela a půl kbelíku humusu. Všechny exempláře v takových podmínkách dobře zimují. Nezaznamenal jsem žádné nemoci, ale slimáci jsou velmi otravní. V listech hlodají obrovské díry, čímž kazí celý dekorativní vzhled rostlin. Bojuji s „žrouty“ tím, že je sbírám ručně.

Přestože buzulníci mohou růst na jednom místě po mnoho let, je čas rozdělit své příšery. Udělám to příští jaro, dokud jsou listy ještě malé a odpařují málo vlhkosti. Jak vidíte, vypěstovat si silnou zdravou rostlinu, která vás jistě uchvátí svou krásou a nenáročností, není vůbec těžké.

PS Loni soused nutně potřeboval dříví a každou druhou břízu proměnil v hromadu dříví (mimochodem to mu velmi zdobilo pozemek). A začal jsem se bát o své mazlíčky, ale jak se ukázalo, bylo to marné. Nárůst slunečního světla neublížil jejich nádherným listům.

Přihlaste se k odběru našeho newsletteru, abyste se o nových článcích a akcích dozvěděli jako první!